Za dobrotu na žebrotu... ... aneb debilem snadno a rychle.
Rozhodla jsem s vámi podělit o svůj veselý zážitek s brigádou u neziskovky.
Prázdniny byly v plném proudu a stejně rychle, možná i rychleji, proudily i úspory nebohého studenta a mizely v propadlišti dějin. Já, ač Pražák jak noha, mám nejlepší kamarády v tom nejvzdálenějším koutě naší republiky, a sice na sladkém Těšínsku, proto jsem došla k závěru, že na další jízdu Regiojetem do tohoto úžasného regionu by si nebylo úplně na škodu ještě trochu přivydělat. A jelikož se o neziskovky zajímám už dlouho a shánění bylo opravdu na rychlo, rozhodla jsem se, že pro tentokrát zkusím fundraising. To byla teda blbost. U nejmenované ekologické organizace jsme nejdřív absolvovali čtyřhodinové neplacené školení v jakémsi zvláštním sklepení, samozřejmě povinně. Nejen, že s námi mistr školitel jednal, jako bychom trpěli pokročilým stádiem retardace, součástí bylo i nacvičování rozhovorů ve dvojicích, kdy naším úkolem bylo požádat souseda o finanční příspěvek, taková zaručená škola, jak to v praxi určitě funguje. První "milé" překvapení se objevilo záhy, když vyšlo najevo, že mzda nebude oněch avizovaných 90 kč/hod, ale jen 60,-. OK, říkám si, stejně to nedělám jenom pro prachy a hlavně když už jsem tady... Když jsem proškolená odcházela, byla jsem obohacena jedině o poznatek, že si školitel zásadně nepřeje, aby byli smutní lidé, kočičky, pejsci, stromy, listíčko a kytičky a že musím dodržovat "Desatero". (Jedná se samozřejmě o jakési desatero neziskovek, ale stejně mě to vždycky docela rozesměje). Pak mě napadlo, jestli jsou v tomto vnímání za "lidi" považování i fundraiseři. Jak se ukázalo, tak asi ne-e.
Abych to trochu zkrátila, naším úkolem bylo primárně získávat pravidelné dárce. Jednorázové dary v organizaci prý spíš nepřijímají. Zároveň nejsme kompetentní brát hotovost - s dotyčným se musí na ulici (!!) vyplnit formulář k zadání trvalého příkazu v bance. V tuto chvíli výkladu jsem si už začala ťukat na čelo - nemůžu si pomoct, ale pokud je někdo ochotnej podepsat na ulici trvalý příkaz bance, je to pro mě buď šílenec a nebo trouba. Jelikož sama nesnáším vlezlost, prostě jsem se těch lidí po krátkém úvodu vždycky zeptala, jestli by chtěli přispívat a jestli se mnou vyplní teda ten formulář (odpověď kupodivu vždycky "ne"), tak jsem jim dala vizitku a poprosila aspoň o podepsání petice, to mi přišlo fér. Docela mi pak celkem logicky zkazilo náladu, že ty peníze na účel, pro který se vybírají, vlastně vůbec nepůjdou, protože organizace je na dně a ta petice se možná taky vůbec nebude odesílat, protože je prý k ničemu. Ve stavu znechucené deziluze (i když jsem se už dřív trochu bála, že to bude nějak takhle) jsem se na konci prvního dne úplnou náhodou dozvěděla, že "správně" praxe funguje tak, že pokud druhý den člověk nezíská žádného dárce, tak mu ten den nezaplatí! Z téhle informace jsem dostala málem infarkt, ovšem není to všechno. Zatímco každý fundraiser musí touto předpotopní metodou získat aspoň jednoho dárce za den, koordinátorka má za úkol nahecovat fundraisery, aby těch dárců bylo aspoň šest za dva týdny, jinak také letí. Ve výsledku to pak vypadá, že hodná nic netušící paní potká na ulici "vyslance ekologické organizace", ve skutečnosi lačné hyeny, a dopadné hůř, než když padne do spárů armádě Jehovistů. Celá skupinka fundraiserů ji totiž za divokého pokřiku "finanční dar" sedře málem z kůže a nepustí, dokud neupíše pomalu i svoji duši. Ani jsem se pak nemohla divit, že když lidé viděli mé tričko s logem a desky v ruce, dávali se na zběsilý útěk (i když nemůžu tvrdit, že jsem si to neužívala, většinou se mě lidi až takhle nebojí, hahá).
Je docela zvláštní, že si některé organizace stěžují na nedostatek peněz, a přitom praktikují toto. Nejen, že není schopná zajistit si darování po internetu/přes sms nebo prostě jakkoliv moderně, aby si nedělala ostudu somrováním peněz na ulici, ale ještě sprostě zachází s lidmi, kteří to často s pomáháním přírodě myslí opravdu upřímně (což většina lidí z obou týmů, co jsem viděla, myslela. Bohužel to nikomu nevydrželo déle než dva dny.) Jsem si jistá, že informování lidí na veřejnosti spojené třeba s rozdáváním vizitek a informačních letáčků + např. vlastní stánek + např. propracovaný přehledný web, by byl mnohem adekvátnější způsob, jak dát o sobě vědět.
Jenže to bude muset evidentně ještě hodněkrát napršet a uschnout, než se stane podobný zázrak..
.jpg)
.jpg)
