vydává knihu s provokativním názvem Porno a já
Z nahých zpráv na FANDOVI jste ji znali jako Martinu, ve světě pornoprůmyslu se pak proslavila jako Tarra White. Co o této branži prozradila, se dočtete v její knize Porno a já.
Kniha, které nic lidského není cizí - s takovým podtitulem vyrazí 3. prosince na pulty knihkupectví trochu skandální, trochu provokativní, ale dozajista poutavá publikace s názvem Porno a já. Její autorkou a zároveň i hlavní hrdinkou je Tarra White, nejslavnější česká pornoherečka. Kniha Porno a já je otevřenou zpovědí o Tařině cestě za slávou a bohatstvím. Vzpomíná v ní na své začátky, jak jen pár dní po svých osmnáctých narozeninách natáčela s Robertem Rosenbergem. Jak si během půl roku stačila vydělat tolik peněz, že už je neměla za co utrácet. O tom, jak ji chtěli prodat šejkovi nebo jak znenadání přišla ke svým umělým ňadrům. Tarra vám také prozradí, jaké trapasy se mohou stát při natáčení porna a jaké to je, když ji někdo pozná na ulici a začne vykřikovat: „Já vás znám…“ Tarra White se na vrcholu pornoprůmyslu pohybuje už sedm let a dokáže poutavě popsat, jak to v něm chodí, jak se porno natáčí, jací jsou lidé, kteří se v něm pohybují, jak se po celosvětové finanční krizi změnily podmínky a porno přestalo být oním pomyslným „zlatým dolem.
(Foto: oficiální zdroj)
Pro knihu Porno a já můžete vyrazit do knihkupectví od 3. prosince, její doporučená cena je 259 korun. A abyste nekupovali zajíce v pytli, tak tady je malá ukázka:
Jak to všechno začalo
Bylo mi právě osmnáct a svou plnoletost jsem se rozhodla oslavit úplně stejně, jako to dělají všechny holky v mém věku – na diskotéce s kamarády, tanec, panáky, zábava, chlapi. Ono je fajn, když víte, že o vás někdo stojí, v tomhle věku to holka potřebuje vědět úplně stejně, jako o dvacet třicet let později, kdy potřebuje vědět, že o ni ještě někdo stojí, a že kdyby chtěla…
Ta pařba nebyla v ničem jiná než ty, které jí předcházely, až do okamžiku, kdy mé kamarádce vtlačil do ruky svou vizitku jakýsi muž a odešel. Dokážete si představit, co to udělá s holčičí zvědavostí. Okamžitě jsem k ní přitancovala a zeptala se jí, kdo to byl a co chtěl. Ale jí se moc nechtělo do toho mi to říct. Až o něco později z ní vypadlo, že se jí představil jako producent erotických filmů a že jí nabídl, že kdyby chtěla, mohla by u něj zkusit své štěstí. Netvářila se na to nijak nadšeně, ona byla v těchhle věcech vždycky zdrženlivá a představa, že se někde svléká za peníze, pro ni byla nepřijatelná. Ale já to takhle hozené neměla. Co jsem začala pobírat pubertální rozum a poznávat své tělo a jeho potřeby, tak jsem měla hroznou chuť fotit akty. Bavila mě představa, že by se lidé dívali na mé tělo, které by bylo hezky nafocené, nebylo by z něj moc vidět, ale o to víc by to rozvášnilo jejich představivost. Myslím si totiž, že ženské tělo je jedna z nejkrásnějších věcí na světě. To tedy nemluvím o tom svém, ale ani to snad není k zahození, tedy soudě podle toho, co jsem s ním potom udělala za kariéru.
„Když nechce ona, zkusím to já,“ řekla jsem si a poprosila jsem kamarádku o tu vizitku. Ale ona mi ji nechtěla dát. Bála se za nás obě. Bůhví, co to bylo za chlapa, ještě tě někde zabije a rozebere na orgány, v nejlepším případě tě prodá někam do ciziny a udělá z tebe šlapku, schovávala vizitku za zády, ale nakonec se mi podařilo ji z ní vymámit. Domů jsem šla s odhodláním, že hned druhý den tomu chlapíkovi zavolám a konečně si splním sen fotit pěkné, cudné a černobílé akty.
Což jsem taky druhý den udělala. Je to zvláštní, ale vůbec jsem v tu chvíli nepřemýšlela nad tím, co na ty fotky řekne máma, spolužáci nebo kamarádi, pokud to vyjde. Můj mozek tuhle možnou překážku absolutně vyautoval. Dopoledne jsem zvedla telefon, vytočila číslo z vizitky a… vzala to nějaká holka. Byla nesmírně příjemná, a když jsem jí řekla, proč volám, pozvala mě na odpoledne k nim domů, kde měli kancelář, a tam že si o všem popovídáme, jestli mám nějaké možnosti, co by se se mnou dalo dělat a tak podobně. Nemohla jsem se odpoledne dočkat, jak jsem na to všechno byla zvědavá.
Když jsem u nich v pět odpoledne zazvonila, uvedla mě dál do pěkně zařízeného domu, posadila mě na gauč, nabídla mi pití, a pak mi začala vyprávět o tom, že jak se tak na mě dívá, hodila bych se možná spíš na natáčení než na focení aktů, to že mi navíc dá širší možnosti uplatnění. To mě trochu zarazilo. Moje představa bylo fotit akty a ona tu na mě najednou vybalila natáčení erotiky. Řekla jsem jí to a ji to nijak nezarazilo. „Pojď, já ti něco ukážu,“ vzala mě za ruku a odvedla do vedlejší místnosti. To, co jsem tam viděla, mi vyrazilo dech. Byla to vlastně jedna velká šatna. Samá tričíčka, sukýnky, prádýlko, botičky… Tu holku jsem do té doby neznala, ale to, jak se mnou jednala, jak mi všechno tak nějak lidsky vysvětlila, jak z ní bylo znát, že ví, o čem mluví, a teď navíc ty tuny hadříků, kdy já jsem měla pár triček a v těch jsem honila parádu, to na mě udělalo obrovský dojem, a já jsem k ní začala cítit respekt. Pokud ona dosáhla erotikou takového postavení a takového majetku, tak to chci dělat taky, řekla jsem si. A když se mě pak zeptala, jestli to tedy chci zkusit, bez váhání jsem kývla. Domluvily jsme se, že přijdu druhý den ráno a že vyzkoušíme, jestli to půjde nebo ne.
Tu noc jsem nemohla spát. Myslela jsem na to, co jsem viděla, jak se mnou ta holka jednala a uvědomila jsem si, že se mnou do té doby nikdo takhle jako rovný s rovným nemluvil. Že jsem do té doby pro všechny byla malá holka, kterou je potřeba vodit za ručičku a ukazovat jí, co má a co nemá dělat, a že to už dál nechci. Sakra, jsem přece už dospělá a mohu si o svém životě rozhodovat sama, mohu si dělat, co sama budu chtít.
Ráno jsem vstala a v devět hodin jsem jela do kanceláře produkce, odkud jsme se přesunuli k vysokoškolským kolejím kousek od Karlova náměstí, kde se mělo natáčet. Byli jsme domluveni na tom, že to bude scénka, jak mě Robert Rosenberg, který už byl v té době ikona, a který se mnou v tom mém prvním pornu hrál, osloví na ulici, a pak mě odvede domů a tam si to spolu rozdáme. Když se mě dnes lidé ptají, jaké jsem měla pocity, když jsem na to natáčení jela, na co jsem myslela, tak vlastně nevím. Já nepatřím mezi lidi, kteří dopředu nad věcmi přemýšlí, spíš se nechám překvapovat. Jasně, napadlo mě, jestli kamarádka přece jen neměla pravdu a já neskončím někde na orgány, ale pak jsem se začala soustředit na to, jestli zvládnu natáčení v angličtině, protože to video bylo pro zahraniční trh, jestli nebudu v posteli s Rosenbergem jako poleno, jestli mu budu stačit, protože jsem sice nějaké postelové zkušenosti měla, ale která holka si v osmnácti v tohle věří?!
Pak už jsem ale dorazila na místo, nalíčili mě, představili mi Roberta a ze mě všechno spadlo. Tím, jak jsem ho znala z médií, pro mě nebyl cizí člověk. Sice jsem ho do té doby nikdy osobně neviděla, ale on má neuvěřitelný dar si všechny získat na svou stranu. Mluví s vámi naprosto otevřeně, tak nějak obyčejně lidsky, dokáže vystihnout, na co asi právě myslíte, rozptýlit vaše obavy. Řekl mi, že se nemám čeho bát, že to je stejné jako v tanci, a když se jeden ztratí, ten druhý ho povede, že to mám nechat na něm, a já jsem si v tu chvíli řekla: „Tak fajn, jdeme na to, uděláme, proč jsme tady, všichni budeme šťastný a budeme mít radost z dobře odvedený práce!“ Všechno to bylo nesmírně přirozené, bez jakéhokoliv nátlaku, neměla jsem sebemenší negativní pocit, a tak jsme udělali, co jsme si řekli, natočili jsme to půlhodinové video během několika hodin, podali jsme si ruce a šlo se domů. Tedy já jsem šla domů, Robert okamžitě jel natáčet něco dalšího, protože on v té době točil jako o život.
Když jsem přišla domů, hned jsem volala své kamarádce, ze které jsem vydolovala tu vizitku, abych jí řekla, co se stalo a jaké to bylo. Měly jsme k sobě tehdy hodně blízko, se vším jsme se vzájemně svěřovaly, trávily jsme spolu každou volnou chvíli. Ale tehdy nás to všechno trochu rozdělilo. Ona nechápala, jak jsem něco takového mohla udělat, a já jsem nechápala, jak to může nechápat, jak se mnou může nesdílet něco tak podstatného. Dneska vím, že ona viděla dál než já. Že tušila, jaké to všechno bude mít důsledky pro má studia, jakou cestou se začne odvíjet můj další život...
(Foto: oficiální zdroj)
zdroj: Porno a já. Tarra White
Žádné komentáře:
Okomentovat
koment může přidat každý i jako anonym. není potřeba být přihlášen